Za kouzlem měsíčního svitu
Na malé výpravy za úplňkem vyrážím vždy s nadějí, že se jeho kotouč zabarvený do teplých tónů potká s linií města – vychází za věží kostela, mizí za siluetou památky, nebo se na chvíli spojí s obrysem věže či jiné dominanty.
Není to nikdy snadné. Vícekrát se stane, že oblačnost nebo jemný opar vše zahalí a z plánovaného obrazu zůstane jen tušení. Úplněk je nevyzpytatelný společník – někdy se ukáže v celé své kráse, jindy se schová za závoj mraků. Ale právě ta nejistota dává každému pokusu zvláštní napětí a radost z okamžiku, kdy se vše podaří.
Fotografie, které zde sdílím, jsou výsledkem těchto malých výprav za měsíčním divadlem. Jsou to obrazy trpělivosti, hledání správného místa a chvíle, ale také připomínka, že příroda si vždy ponechá poslední slovo.
